Byl to jeho pozdní debut v Praze, ale byl skvělý! Michel Dalberto vystoupil společně s pražskými filharmoniky pod vedením dirigenta Emmanuela Villaumea na zahajovacím koncertu k francouzskému předsednictví v Evropské radě. Tento francouzský pianista přitom v impozantním Smetanově sálu pražského Obecního domu nadchl Ravelovým koncertem G-dur.
Ravelův koncert a jeho následující „Bolero“ byly vrcholem pestrého programu, který tvořily další díla Bizeta, Debussyho a Martinů. V „Toccata e due canzoni“ od Bohuslava Martinů předvedl zručnost svých prstů mladý klavírista Stanislav Gallin. Po něm Dalberto působivě předvedl, proč se řadí mezi nejvýznamnější francouzské pianisty naší doby.
S téměř ohromující virtuozitou zářil v rychlých pohybech ve vnějších partech, v „Adagio assai“ kouzelně rozezpíval klávesy – a nádherné tóny, které vyloudil z koncertního křídla C. Bechstein D 282, udělaly z večera skvostný hudební zážitek! Jako přídavek Dalberto vyvolal zvukově třpytivou mořskou pannu „Ondine“ a zahrál Rachmaninovovu skvělou transkripci Schubertovy písně „Wohin?“, což vyvolalo bouřlivé oslavy.
