3. října 2021
Soubor Camerata Salzburg patří v 70. roce své existence k nejlepším komorním orchestrům na světě. Orchestr založený Bernhardem Paumgartnerem, podstatnou měrou utvářeny Sándorem Véghem a později Rogerem Norringtonem dodnes strhává pozornost na vídeňskou klasiku. Při zahájení sezóny 2021 byly na programu tedy logicky Mozartův klavírní koncert KV 467 C-Dur a Haydnova symfonie „S vířením kotlů“ HOB.I:103.
Po několik let pracuje komorní orchestr bez šéfdirigenta, takže oba koncertní mistři zároveň také přebírají hudební vedení. Tento večer seděl u prvního pultu Gregory Ahss, který studoval mimo jiné v Moskvě na Gnessinově institutu. A Ahss nepřesvědčil pouze jen jako vynikající houslista, nýbrž vedl soubor Camerata k nanejvýše koncentrované, energií nabité, přitom v samotné Haydnově symfonii ještě transparentní komorní hře.
Hvězdou večera při zahájení 69. sezóny byl ale Fazil Say, který se nejprve představil jako skladatel a pianista se skladbou pro klavír a smyčcový orchestr s názvem „Das verschobene Haus“. Čtyřvětá skladba „Hommage à Atatürk“ je inspirována historií týkající se zakladatele moderního Turecka, avšak nepředstavuje ve vlastním smyslu programovou hudbu. Mnohem více jde Sayovi o hudební transformace pocitů. Přitom jeho paleta stylů sahá od klidných a světlých momentů až k agresivní motorice. Say píše nanejvýše virtuózní a stejně tak diferencovanou, barevně bohatou a dynamicky širokou hudbu, kterou mohl také ve všech nuancích zahrát na koncertním křídle C. Bechstein D 282.
Již pravděpodobně dlouho nebylo možno zažít Mozartův koncert C-Dur v Mozartově městě tak živě, tak vtipně, tak inspirovaně v souhře mezi pianistou a orchestrem, zkrátka tak velkolepě – přičemž svůj podíl měl Sayův strhující originální melodický spád.
(c) Erika Mayer
