Yves Henry

"Dnešní nástroje Bechstein jsou nevyčerpatelným zdrojem inspirace. Umožňují nalézt pianistovi pro každé dílo a pro každého skladatele vhodnou hudební výrazovou formu. Interpreta nutí sebe samotného překonávat, aby tímto sobě a svým posluchačům umožnil přístup do velmi pestrobarevného zvukového světa."

Yves Henri

Francouzský pianista a skladatel Yves Henry, ročník 1959, získal své hudební vzdělání v letech 1970/1980 na pařížské Conservatoire National Supérieur de Musique. Ve stejné době získal Henry po tříletém soukromém studiu u Alda Ciccoliniho 1. cenu na Mezinárodní klavírní soutěži Roberta Schumanna ve Zwickau; dnes je pianista pokládán za osvědčeného specialistu na interpretaci děl Chopina a Liszta, obzvláště na základě své zkušenosti při hře na nástroje z období romantismu. Rozsáhlá diskografie dokládá jeho umělecké působení.

Yves Henry nyní vyučuje na pařížské Conservatoire National Supérieur de Musique a také na tamější Conservatoire à Rayonnement Régional a byl členem poroty na různých institucích a soutěžích.

Vedle své činnosti jako interpret a hudební pedagog se Yves Henry objevuje také jako skladatel; k jeho dílům patří korsickým básníkem André Giovannim inspirované kompozice a rovněž díla komorní hudby.

V lednu 2010 byl Yves Henrymu propůjčen tehdejším francouzským ministrem kultury Frédéricem Mitterrandem titul důstojníka francouzského Řádu umění a literatury. Mimo to získal vyznamenání „Gloria Artis“ Polské republiky jako uznání svého příspěvku k Chopinově roku 2010 ve Francii. Od roku 2010 patří Yves Henry k osobnostem zastoupeným ve francouzské verzi „Who´s Who“. V lednu roku 2011 převzal umělec jako nástupce Alaina Duaulta předsednictví festivalu „Nohant Festival Chopin“.

Yves Henry hraje Liszta

Yves Henry hraje Liszta

Asi nejčasnější CD k Lisztově roku 2011 vyšlo již v létě 2010 u firmy Euro Piano v Japonsku. Yves Henry, ročník 1959, který studoval v Paříži u Pierra Sancana a Alda Ciccoliniho, a dnes sám vyučujena konzervatoři v Paříži, hraje na koncertním křídle C. Bechstein Danteho sonátu, druhou baladu, Valléé d´Obermann a Petrarcovy sonety. A připomíná, jak velice si Liszt po právu cenil nástrojů Carla Bechsteina.

Na webovou stránku umělce