Ulrike Haageová

"Děkuji za překrásné křídlo, které rostlo každým tónem!"

Ulrike Haage

 

Ulrike Haageová, skladatelka, pianistka, zvuková umělkyně a autorka poslechových her, je jednou z nejvšestrannějších umělkyň v Německu. Ulrike Haageová studovala na Vysoké škole pro hudbu a múzická umění v Hamburku a vyučovala tam několik let předmět vedení orchestru a improvizace. Svoji kariéru začala jako pianistka v ženském big-bandu „Reichlich weiblich“, dříve než jako klávesistka založila společně s Katharinou Franckovou hudební skupinu „Rainbirds“ a stala se známou u většího publika. Ulrike Haageová se od té doby věnovala společně s hudebníky jako Alfred Harth, FM Einheit, Phil Minton žánrově přesahujícím experimentálním projektům a účastnila se divadelních produkcí v Curychu, Düsseldorfu, Hamburku a Berlíně. Od roku 2006 pravidelně spolupracuje s bubeníkem Ericem Schaeferem.

Skládá a řídí současné projekty ve filmu a rádiu a vydala CD u nakladatelství poslechových knih Sans Soleil a u značky Blue Pearls Music. Od roku 2004 vyšla její velmi oceňovaná CD "SÈlavy" (2004) a „Bílá země“ (2006), dále „In:finitum“ (2011), její čtvrté sólové album bude následovat na podzim roku 2015. V roce 2003 byla Ulrike Haageová vyznamenána Německou jazzovou cenou (Albert Mangelsdorrf Preis, GEMA, UDJ) za „všestranné a neustále o ještě další aspekty objevné životní dílo“. V roce 2010 obdržel dokumentární film „Zwiebelfische“ Severoněmeckou filmovou cenu v oblasti dokumentárního filmu a také zvláštní cenu za filmovou hudbu Ulrike Haageové. Její hudba pro film „Meret Oppenheimová – surrealistka na vlastních cestách“ získala Cenu dokumentárního filmu v roce 2014.

Po jejím sólovém večeru ve fóru Stilwerk napsala do knihy hostů C. Bechstein: 'Over the mountain's silence silent rain' (Santoka Taneda) Při západu slunce zlatě zaplavený prostor, první tón. Při východu měsíce, poslední tón. Děkuji za překrásné křídlo, které rostlo každým tónem. Mám radost, že toto byl již druhý skvěle zorganizovaný koncert u firmy Bechstein.“

Na webovou stránku Ulrike Haageové